Chrám sv. Štěpána a tehdejší proboštský palác od Labe v roce 1651

Když se v 60. a 70. letech 17. století za prvního litoměřického biskupa Schleinitze stavěla raně barokní katedrála, mělo být její průčelí ozdobeno dvěma věžemi. K tomuto monumentálnímu dokončení dómu však nedošlo, neboť kvůli nestabilnímu sprašovému podloží musely být obě plánované věže sneseny. Pravděpodobně zde tehdy vznikla jakási provizorní zvonice.

Biskup Hugo František, hrabě Königsegg-Rottenfels, který Litoměřice v době svého devítiletého episkopátu navštívil pouze jednou, a to v roce 1716, rozhodl během tohoto svého pobytu o mnoha záležitostech – zřídil dva nové kanonikáty (I. a II. königseggiánský), nechal ohradit celé Dómské návrší, opravil katedrálu (která tak nese v průčelí vedle Schleinitzova i jeho erb) a rovněž rozhodl o vybudování důstojné zvonice vedle katedrály. Přikázal vykopat údajně až 11 metrů hluboké základy (kvůli stabilitě, v obavách, aby se neopakoval případ z doby stavby katedrály) a 23. prosince 1716 položil základní kámen k výstavbě nové zvonice. Ta však byla zejména kvůli tíživé finanční situaci, neboť biskup žil skutečným životem vysokého barokního preláta, vystavěna pouze v dřevěné podobě, a to pouze do výšky několika metrů. Nejednalo se tak o žádnou mohutnou věž, ale opět spíše o provizorní zvonici.